KAPITOLA 1

 PRAHA

❶ Praha  

❷ Plzeň    

❸ Stříbro 

❹ Rozvadov

❺ Norimberk

❻ Strassbourgh

Počasí slibuje pěkný den. Stojíme na nástupišti v Praze ověšeni zavazadly, s nimiž jsme vystoupili z rychlíku od Pardubic. K našemu nemilému překvapení ale nejsme na hlavním nádraží. Uvítala nás Praha střed. To znamená pro všechny sice zdánlivě krátkou, ale v dané situaci značně namáhavou cestu na správné nádraží. Každou chvíli zastavujeme, pokládáme zavazadla a cítíme, jak po nás tečou kapičky potu. Máme pocit, že teplota okolního vzduchu stoupla nejméně o deset stupňů. Klesáme ve vestibulu nádražní haly na lavičky.

Odpočinek. Nakoupení nějakých novin a časopisů pro zpestření cesty a zároveň získání posledních informací o dění doma. Pak už metrem na místo soustředění celého zájezdu.

Přicházíme mezi prvními. Je kolem půl osmé ráno, sobota 22. června 1985. Začal první den našeho cestování na slavný tenisový Wimbledon – neoficiální mistrovství světa na trávě.

Dostat se do Wimbledonu je snem všech těch, kteří mají s tenisem cokoliv společného, bud‘ jako vrcholoví hráči (ti by ho rádi vyhráli), nebo jako závodní a rekreační tenisté, tenisoví funkcionáři, teoretici a odborníci (ti by ho alespoň chtěli navštívit).

Mě a dalším pardubickým tenistům se před rokem začal tento sen uskutečňovat. Dostali jsme se mezi účastníky tematického zájezdu do Anglie, který pořádala agentura Sport-turist ve spolupráci s ÚV ČSTV. Na jaře byla už existence zájezdu velice reálná a nastalo vyřizování formalit, běhání po úřadech a různých institucích, a v neposlední řadě, i zabezpečování potřebné finanční částky.

Konečně všechno zařízeno. Máme sbalené věci, v pořádku doklady, a hlavně všechno, co potřebujeme pro vizuální zachycení našich dojmů a zážitků: fotoaparát a kameru.

ZAJÍMAVÁ VSUVKA (neuspěšný favorit Wimbledonu 85)

PLACENÝ VRAH NA KURTECH

(titulek z novin v sedmdesátých letech minulého století)

„Nenávidím míček“,

svěřil se kdysi slavný americký tenista novinářům. Skutečně zajímavé tvrzení jednoho z nejlepších hráčů světa v sedmdesátých letech minulého století. Kontroverzní  tenista byl známý svými výbuchy vzteku a diskusemi s rozhodčími. Podobně jako jeho slavný krajan John Patric McEnroe.

„Nenávidím ten malý předmět, který se mi vrací přes sít‘. Hraju tenis ze dvou důvodů. Rád odrážím míček a rád dělám představení. Mám rád diváky proti sobě. Vím, že lidé platí za to, aby viděli, jak prohrávám. Dělám, co se dá, aby byli vůči mě ještě nepřátelštější. Když na mě řvou, vím, že jsem zápas doopravdy. A pak jim chci ukázat, že bez ohledu na to, jak mě nenávidí, musí uznat mou hru.“

I přesto tehdy většina Američanů nazývala Jamese Scotta Connorse mazlivě Jimmy. Jak se zmínil jeden z redaktorů týdeníku Time.

Pro současné tenisty každopádně stojí za zmínku, že Connors hrál s kovovou raketou s malou hlavou -tehdy neexistovaly současné rozměry raket – a navíc vyplétání strun mělo svou specifiku, protože se vyplétaly přes speciální oka na rámu rakety.

Nicméně si všimněte absolutně dokonalého úderu a skvělé práce nohou. :)